Tak jsme se opět po roce s Honzou Novákem vydali  na slavný Salzkammergut. Ačkoliv jsme po loňské premiérové účasti,chtěli zkusit takzvanou Strecke A,zůstali jsme při zemi a jeli znova Strecke B,tedy 120km. A myslím,že jsme udělali dobře. Loni sice bylo velmi nepříznivé počasí v podobě deště,ale letošní vedro bylo mnohem horší. Tentokrát jsme do Bad Goisernu přijeli o den dříve, což nám dalo možnost  příjemné vyjížďky k Hallstattskému jezeru na kávičku. A projeli kus trati(jediné roviny v závodě). A v sobotu ráno jsme stáli v prvním balíku a připraveni vyrazit. Hned první stoupání na Raschberg bylo celkem v pohodě a vypadalo to, že si polepšíme oproti loňsku.  Ale bylo to jinak. Druhé až brutální a nekonečné stoupání na Salzberg si vybíralo ve vedru svou daň. Asfaltové stoupání s 30% sklonem se nedá ani jít v tretrách (loni ho Honza vyjel). Hlodá mi v hlavě, jestli se na to v tom vedru nevykašlu. Ale Honza mne přesvědčuje, ať to sjedu dolů a tam se rozhodnem. I sjezd nebyl úplně snadný a Honza v něm padá, naštěstí jen pár odřeniny,  dohodnuto, jedeme dál. Atmosféra v tomto závodě je opět úžasná.  Čeká nás poslední dlouhé stoupání, tachometr letos funguje a tak netrpělivě pozoruji profil a ukrajuji každý výškový metr. Po 7 hodinách a 45minutách se objevuje Bad Goisern a mi si radostně plácnem při průjezdu cílem. Je to za námi a už nám v hlavě hlodá, zase za rok a tentokrát Strecke A :-)...no uvidíme.

Jirka Mansfeld